Alibismus je škaredé slovo

Příklad 1 (obecný):
Mám hospodu jako svou obživu (zdědil jsem ji, živí mě). Nekouřím, ba kouř mi vadí. V malé dědině máme dvě hospody, obě kuřácké, o hosty se dělíme celkem rovnoměrně. Zakážu kouření, štamgasti utečou do té vedlejší, já to pomalu mohu zavřít - protože klientelu tady neseženu. Kouření zakáže stát, štamgasti budou tři dny stávkovat a brblat, pak se opět rovnoměrně rozlezou do obou (nově) nekuřáckých hospod. Přežiju.

Příklad 2 (osobní):
Nelíbí se mi vysoká rychlost na silnicích/dálnicích (tedy nedodržování té povolené). Jsem rád, že se opět neschválila 150 na dálnicích (spousta aut jezdí 150 už dnes, akorát by se jezdilo 170). Byl bych pro přísnější pokutování rychlých řidičů. A není to vůbec kvůli mému vozovému parku; až si pořídím něco lepšího, budu jezdit stejně - v souladu s předpisy.

O (pejorativním) alibismu bych ani v jednom případě nemluvil.
Snad nesklouzneme do nesmyslné diskuze. Pokud budu v obou příkladech považován za alibistu, žíly mi to neutrhne, peace