Zajímavý názor, docela jsi mě zaujal a pobavil . Ačkoli jsem obojí - tedy programátor (resp. matematik) i hudebník - nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, i když jsem v mládí hodně často slýchal od svého dědy, že právě nadání pro matiku a hudbu jsou v mnoha případech svázány, tedy že dobrý matematik je velice často i dobrý hudebník a naopak.
Fakt je, že hudba má opravdu svou logiku, svá určitá pravidla, byť někdy hodně volná a připouští se i jejich porušení, které může do písniček vnést určité napětí a pocit něčeho nového. V tomto směru mi hodně otevřel oči vynikající časopis Hitbox, který vycházel v Brně v 90. letech. Pravidelně každý měsíc zde vycházely vytištěné noty a texty cca 20 - 30 známých písniček (právě proto po pár letech časopis skončil - autorská práva) a k tomu i rozbor těchto písní z pohledu hudební teorie - střídání akordů, pravidla a jejich případná porušení, ... Pak tam taky byl seriál o značení a tvorbě akordů právě z pohledu hudební logiky, takže od té doby už vím, co znamená a jak se hraje třeba Cmi9+ . Probíraly se různé možnosti akordického doprovodu jednoduché melodie, nebo jak je možné, že v některých chvílích se hlavní melodie pohybuje po tónech, které nejsou součástí právě hraného akordu a přesto to ladí, atd., atd.
Právě to uvědomění si logiky a pravidel mi docela pomohlo při hře na klávesy, kdy jsem se jako samouk začal pouštět do improvizací (protože můj hudební sluch není absolutní, musel jsem jít na to přes logiku) tak, aby to ladilo. Začal jsem vlastně při každém akordu "vidět", na jakých tńech se můžu pohybovat bezpečně i při delších tónech, jaké tóny mohu zahrnout bezpečně do melodie a jakým se musím spíše vyhnout, nebo maximálně rychle přelétnout.
A co jsem tím chtěl vlastně říci? Prostě jen přinést svůj názor a vlastně podpořit úvodní příspěvek...