Jsem obyčejný člověk, tudíž zde nechci diskutovat o politice, o situaci na našich silnicích, ani o kompetencích našeho prezidenta. To mile rád přenechám těm chytřejším. Mě spolehlivě vytočí pouze kraviny. Proto zde zakládám debatu "Blbosti, které mne spolehlivě vytočí" No a jednou z nich je: Nedobytné obaly.

Znáte to také? V supermarketu se 10 minut snažíte zjistit, čtením miniaturních písmenek, zda v té šunce, kterou kupuje je nějaké maso. Hurá, najdete nějakou, kde převažuje vepřové nad kuřecím separátem, tak šup s ní do košíku. Pak by to taky chtělo nějaký ten sýr. A hele, v akci mají sýr 250g ve znovuuzavíratelném obalu - no nekup to. Pak dále něco do zásoby - co třeba tuňáka v konzervě. Jistě, že tu konzervu s tím očkem, které postačí zvednout, strčit do něj prst, zatáhnout - a šup, víčko se oddělí - no už baštíme. Prostě ideální stav.

Táák, je čas svačiny. Namažeme si pečivo a jdeme si na něj dát šunku a sýr.
Na obalu šunky najdeme roh z nápisem "Zde otevřete" , no jo ale ono to fakt nejde. Na mase nás možná ošidili, ale na lepidle rozhodně ne. Poté, co jsme si ulomili nehet, zjistili že kapesní nůž u sebe nemáme, stáváme se zvířátky a za potravou se dobýváme vlastníma zubama. Hurá, konečně jsme se probojovali k šunce. Tak teď ještě ten sýr. A hele, neuvěřitelné, roh s nápisem "Zde otevřít" šel opravdu otevřít. Bereme tedy dva plátky a pokládáme spokojeně na pečivo. Znovuuzavíratelný obal uzavíráme - a ejhle - on už uzavřít nejde. No asi - tady nás neošidili na sýru, ale na lepidle. Ještě že máme po ruce pytlík a ledničku, jinak bysme museli 250g balení sýru zbaštit, nebo vyhodit. Když jsme se konečně probourali k svačině, vzpomeneme si na ty "vomega tři kiseliny - nebo co to melou v tý telce" No a zde ten tuňák by byl ideální. Tak bereme za to očko na té plechovce a... prd... očko ulomené na prstu, konzerva nedotčená. Jsme rádi, že u sebe nemáme kapesní nůž, neboť bysme se ním pokusili spáchat sebevraždu.

Máte to tak taky?