Při pití vína jsem silně spjat se vzpomínkami: můj strýc vymačkal hrozny Vavřince do veliké třistalitrové kádě a v mých náctinách jsem byl fascinován čepicí, která se utvořila během zhruba desetidenního kvašení na šupkách. Jak ji strýc dřevěným šťouchadlem rozrážel a ponořoval.
Takže mám rád Vavřinca. Taky André nejen z mojí zahrádky, André umí být chuťově nepřívětivé a trpké, což zbožňuji. Můj tatínek říkával, že víno, které má chuť jenom dobrou, je podezřelé.
Občas se říká, že červené je víno starců. Však mi sestra nadávávala, že už ve dvaceti jsem dědáček.
S přibývajícimi lety se mi taky zdá, že červené je přívětivější k mému žaludku, zvlášť druhý den.

Z bílých mám také rád drsnější a trpčí vína. Zvlášť zmiňuji Frašták, který každý nezná. Ten je teda hodně drsný. Doma jej nemám, ale na koště vždy běžím k němu jako prvnímu, aby se na mě dostalo. Nebývá ho moc.