Taky jsem měl určitou životní etapu, kdy jsem jel "ve velkým". Ne tedy denně a ne před pracovním dnem. Určitě tedy ne patnáct kousků před šichtou.
Ovšem stavy, kdy jsem se divil, že se mnou ráno není v posteli dopravní kužel a kdo to tam vlastně leží a kdy mě také na ulici zdravili naprosto neznámí lidé - to ano, to jsem si užil.
Teď už jsem dloooouho hodnej.