Již dlouho bilancuji, porovnávám a hodnotím to, co bylo před tzv. revolucí a po ní. Pak jsem si pročítal zdejší diskuzi a zaujalo mě vlákno 25 let poté.
Nechci aby k tomuto příspěvku byly vkládány tendenční reakce ve smyslu " Za komárů bylo líp. nebo že komunisti byly a jsou svině." apod.

Zkuste se prosím na to podívat jako výzkumník. Vítány jsou příspěvky od všech, kteří alespoň z části pamatují i onu předchozí dobu.
Klidně reagujte tak že např.: "Nyní je to jednoznačně lepší, protože mám svobodu (v tom a tom) a nikdo mě nesleduje, nediskriminuje kvůli původu apod. jako dříve."
Hlavně se prosím zkuste zaměřit na pocity a důvody co vás k takovému názoru vedlo či vede.
Zkuste prosím být co nejvíce srozumitelní a též prosím o nějaké kratší pasáže, než jsem vytvořil já, neboť já strašně nerad čtu.
Díky.

Tedy dřívější dobu jsem zažil relativně docela v živé paměti těch posledních necelých 8-9 let.
Nostalgicky na tu dobu vzpomínám především proto, že jsem byl dítě a neměl krom šikany na škole žádné problémy a nemusel se krom učení o nic starat a ani zdravotně jsem nestrádal a celý život měl před sebou.

Předně všeobecně miluji období pozdějších 70 let, celá 80 léta a pak skoro celá 90 léta. A nesouvisí to vůbec s režimem.
Tehdejší českou filmovou tvorbu a zahraniční tvorbu, která se k nám dostala. Jistě musím přimhuřovat oči u některých těch českých filmů z těch pro režijních tendencí a u některých se zas i trochu zase pobavil na trapnost tehdejšího režimu. Funés, Bud Spencer, Terence Hill, Angelika a naše přední herecké legendy - Menšík, Hrušínský, Sovák, Brodský, Marvan, Brejchová a mnoho mnoho dalších. A i nějakou tu čistě západní, která fungovala na různých pokoutných tržnicích na nelegálních videokazetách. (Hvězdné války, Vetřelec, atd. dabované jedním hlasem Františka Fuky.) A tak bych se chtěl rád vrátit, ale zde již nadchází konflikt v tom, že bych se nechtěl vzdát současné možnosti internetu, svého současného počítače, televize a tabletu, jinak by mi nechybělo nic, možná že i přeci jen nějaká ta svoboda.

Třeba fronty na různé věci jsem zase tolik nevnímal, nepřišlo mi to nijak závažné a fronty jsou i dnes a možná horší než dříve. Dobré bonusy byly pochutiny a cukrovinky ze západního Německa co nám babička na vánoce vozila.
Miloval jsem návštěvu tuzexu kam jsme párkrát jeli, krásně to tam vonělo kávou a dalšími věcmi, a míval jsem tak možnost si koupit žvíkačky s kačerem donaldem, když mi máma dala nějaký ten bon či půl bon.
Asi protože jsem ovoce nikdy nějak moc nemusel, tak mi banány ani nechyběli a stačilo to když občas byly. Ale spíše se mi stýská po jiných pochutinách, které již dnes dávno neexistují. Mléko v pytlíku, když prasklo bylo fakt k naštvání, ale když se člověk naučil co a jak pak už to nebyl takový problém. Pro džíny jsme jezdili na trhy do Polska, to se mi také líbilo bylo to takové malé dobrodružství a pak jsme navštívili tetu v Katowicích.
Ano nabídka zboží byla skromná a požadavky tehdy také, ale zase si toho člověk opravdu vážil, dnes skoro každý na vše kašle a ničeho si neváží. Z oblibou jsem si též listoval katalogem Quelle.

V 89 jsem byl v davu na Václavském Náměstí přímo před či pod balkonem, kde promlouval Václav Havel a další. Všichni okolo mě cinkali klíči a skandovali různá hesla. Já jsem neskandoval ani necinkal a jen si říkal o těch lidech vy blbci ani nevíte čemu cinkáte.
Nic se nezmění jen se převléknou kabáty a ty stejné režijní garnitury budou stejně vládnout, protože už dost dlouhou dobu věděli, že se něco chystá, takže se stačili připravit. Akorát si přestanou říkat soudruhu a budou se oslovovat zase pane. Nesdílel jsem ten optimizmus ostatních a spíše měl obavy z toho co se bude dít když lidé ztratí kontrolu.

Vadili my tehdejší spartakiády i když to zase byla nějaká možnost jak se ulít ve škole, nesnášel jsem prvomájové průvody, kdy se nám před barákem seřazovaly tanky a jiná vojenská technika. Vadili mi tehdejší projevy komunistických pohlavářů, tlačení do nějaké té soudružnosti a schůzí typu SSM, ROH atd. Vadilo mi to, jak se lezlo SSSR do zadku i když to bylo asi především z donucení. I když jen Počkej zajíci nebo Mrazík byl zase dobrý, a i ten jejich výstavní pavilón byl také zajímavý a pirožky chutnaly. Ale to bylo asi tak vše co bylo na ruském pěkné. Více jsem z té doby nemohl poznat, zažít a vypozorovat.

Když tehdy porovnám z dneškem, tak lidé přeci jen tak nějak měli k sobě blíže a nepozoroval jsem tolik ošklivostí co dnes. Také jsem neměl strach být pozdě večer na Pražské ulici, dnes jsem dospělý a ten strach či obavy docela často mívám.

Přijde mi že vněkterých ohledech je dnes více byrokracie než dříve.

Tehdy mi vadila 2-letá vojenská služba, stačilo by i ten jeden rok asi. Ono se říká, že jít na vojnu byla jen ztráta času. Ale když pozoruji dnešní mladé a své zkušenosti z vojny, tak vojnu jako takovou velkou ztrátu času nevidím, a hlavně některé dnešní mladé bych tam s chutí šoupnul aby se naučili alespoň trochu nějaké disciplíně a nějakému tomu respektu.

Ano asi mohu hovořit o tom že jsem měl štěstí a měl se za tehdejší doby velice dobře než mnozí jiní. I když mí předkové z otcovy strany byly šlechtického původu a trochu vzdálenejší pak vyloženě buržousti - takže tomu tak trochu nerozumím.

Vadí mi, že se všude hlásá o demokracii, ale když řeknu, že takhle si tedy pravou demokracii nepředstavuji, hned se přihodí ke slovu demokracie nějaké to zástupné slovo, aby se to stále mohlo obhajovat jako demokracie.
Osobně tedy jak může být demokracie, když se nerespektují názory druhých, když ve všem hrají hlavní roli peníze na úkor sociálního cítění, které je též nedílnou součástí skutečné demokracie.
Pro mě demokracie neznamená jen svobodu, ale též zodpovědnost k sobě samému jakožto i respektu k okolí. Přesněji má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Očekával jsem že se budu moci domoci jednodušeji svého práva podobně jako je to prý v Americe, ale paradoxně mi to přijde složitější a méně dostupné než dříve.
Nemám skoro co jíst - protože to co se prodává je téměř nepoživatelné a nebo předražené.
Bojím se, abych se nestal bezdomovcem.
Vadí mi novodobé zavádění otroctví - i když se to jako otroctví na první pohled nemusí jevit, ale v mých očích to otroctví je a odnáší to i zdraví lidí.
Vadí mi proti režijní štvanice a zkreslování, která je akorát vedena obráceně a opět se vymývají mozky. A v podstatě je to, to samé co dělal tehdejší režim jen v bleděmodrém.
Vadí mi, že si lidé přestali vážit věcí a ostatních a berou již vše téměř za samozřejmost.

Jak čas běží tak se bohužel mé misky vah přeci jen mírně přiklání k tehdejší době, i proto že byla lépe čitelná. Tohle co se děje jsem opravdu nečekal, že dopadne až tak špatně, i když může být ještě hůř a to se uvidí, jestli ano nebo konečně lidi pochopí a začnou také něco pro tu demokracii dělat.
Ale asi jsem jen velký, snílek který nikdy nikomu neublížil, nepodvedl ho a neokradl, jen se snažil žít slušně a myslet přitom i na přírodu.