Kdybych měl rodinu nevím co by se mnou bylo a jak bych žil? Bylo by to pro mě obrovské dilema. A to je právě to vydírání systémem, zodpovědný živitel rodiny si netroufne něco odmíntout i když to v podstatě zasahuje jeho lidská práva a neuvědomuje si ani to, že tím tomu systému napomáhá. A to vidím jako špatné, češi moc při sobě nedrží a pokud se to jich samotných netýká tak je to nechává lhostejné.

Pardon, ale tohle je taková odposlechnutá floskule. Podívejte, každý z nás má nějakou cenu, která je v čase proměnlivá. Co se týče práce, můžete svou cenu zvýšit kvalifikací - ať už je to škola, nebo praktické zkušenosti. Potom tuto svou cenu můžete uplatnit na trhu práce - funguje to tak, že jste na jedné straně vy, na druhé straně zaměstnavatel. Vy nabízíte svou práci, on za ní nabízí nějakou odměnu. Je jen na vás, jestli to přijmete, nebo ne. Pokud ne, prostě hledáte dál. Co je na tom za zneužívání? Je jen na vás, jak se rozhodnete. Právě tak je jen na vás, zda se rozhodnete mít děti, případně kdy a kolik - dříve vám to určoval stát, buď nepřímo (mizerná dostupnost antikoncepce) nebo přímo (potratové komise). Dnes se prostě rozhodnete a pokud vám v tom nebrání zdravotní důvody (ty jsou hlavním limitujícím faktorem v mnoha ohledech lidské činnosti, bez ohledu na kischt, který nám právě visí na stěně) děti máte - pak je na vás, zajistit jim zázemí, vychovat je a utvářet je tak, jak je podle vás správné. To je fascinující - osobní zkušenost.
Samozřejmě, mohl bych taky fňukat, že nemám ani průměrnou mzdu, že mi nikdo nepřispěje na bydlení a že nemám léky zadarmo, ale proč? Jsem to já, kdo rozhoduje o mém životě. Já osobně si velmi této svobody vážím.