Tak já se např. vyjmenovaná slova moc pořádně neučil, a když je po mně učitelka chtěla vyjmenovat, tak jsem moc nevyjmenoval, ale v nějaké doplňovačce jsem vždycky vyplnil správné i/y. Bylo to tím, že jsem se učil tak, že jsem prostě psal, psal, psal. Nebo-li místo vzdělávání jsem se učil.

To samé např. v Javě. Když jsem se ji učil (asi 3 roky zpátky), tak pouhé vypsání textu mi dělalo problémy.

Když to srovnám s PHP, tak srovnej toto:

echo("Hello!!!");

s tímto:

public class HelloW {
    public static void main(String[] args)    {
        System.out.println("Hello!!!");
    }
}

Dělalo mi to problémy proto, že jsem se to naučil školskou metodou - vzděláváním (i když jsem se Javu učil doma ve volném čase). Samozřejmě jsem na jazyk nadával, ale ještě chvíli jsem u něj vydržel.

Pak jsem trochu změnil přístup a začal jsem být zvědavější a zkoumal jsem význam jednotlivých slovíček, a tak se mi otevřel svět objektů, do kterého, jak jsem pronikal, tak mi to bylo jasnější a jasnější.

Pak na VŠ jsme měli na Programování 1 proděkana a ten to učil stejně. Text se vypisuje System.out.println, víc není potřeba. Až v půlce semestru zmínil něco okrajově o objektech. Do té doby jsme se učili programovat v Javě neobjektově, což dopadlo tragicky a dost lidí právě Programování 1 neudělalo. Místo toho, aby tam vtáhl objekty v úvodu, tak radši půl semestru učil procedurální programování (prostě v hlavičkách těch funkcí je static, berte to jako fakt) a přechod na objekty byl pro většinu náročný.

Pak se proděkan divil, že mu lidé nechodí na přednášky a vyhrožoval, že na přednáškách řekne věci, které nikde nikdo nenajde a budou testu. Což nakonec byla pravda, protože si vymyslel zajímavý pojem "fiktivní příkaz", který ani google nenajde (najde jen irelevantní informace)