Když pominu že tento model může prostě fungovat jenom v menších komunitách a nějakých formách kybuců, ale ve větší společnosti by byl naprosto nefunkční (už jenom dohled, vyhodnocování, organizace takových referend musí mít někdo na starosti, kdo k tomu bude mít nějaký mandát a ponese za to zodpovědnost, což už je svým způsobem "funkce" ať už ji nazveš jakkoli) a spoustu dalších věcí (nemá asi cenu se o tom detailně bavit, ty z toho snu neustoupíš a podle mě nikdy nenastane).

Celkově mi přijde, že to ani tak nemyslíš špatně, ale je to představa dost naivní, stejně jako svého času komunismus. Na papíře to vypadá hezky, ale dojít se k tomu jednoduše nedá, jelikož společnost není taková, jakou by ji tato myšlenka potřebovala = ideální a stejnorodá. Budiž ti ale k dobru, že narozdíl od toho komunismu, který rovněž vybudovat nejde, jde jen neustále budovat a už ze své podstaty (potlačování přirozených rozdílů mezi lidmi) nejde budovat ruku v ruce s osobní svobodou, bez uzavřeného území oběma směry a perzekucemi těch, kteří prostě nejsou takový, jakými je tato "filosofie" potřebuje by tato neuskutečnitelná myšlenka šla "budovat" mnohem svobodněji...

Znova mě ale napadá myšlenka, proč neustále vymýšlet něco nového, riskovat s experimenty, které nemusí (a podle mě nemohou, ale když tomu někdo věří, je logické, že to bude zkoušet) vyjít a snažit se být originální za každou cenu, když jednoduše existují státy, kde je to více než dobré (již jsem je tu zmiňoval). Proč je dnes tolik "sociálních inženýrů", kteří chtějí vymyslet něco světoborného, nikdy nevyzkoušeného, nikdy nefungujícího, když o pár set kilometrů jinde máme příklady, jak by to šlo udělat naprosto elegantně?
Připadá mi to stejné jako by jsi měl žízeň, vedle tebe by stála sklenka vody z vodovodu, ale ty by jsi se jal hledat do lesa křišťálovou studánku... Otázka je, zda do té doby než ji najdeš, neumřeš žízní...