Dobře, beru to tak, že mi nechceš odpovědět, protože pro odpůrce atomu to musí být těžké.

Plánování vojenských operací ve smyslu propočtů ztrát a síly nutné k efektivní bitvě nedělají hlavouni s mocenskými choutkami. Na to mají logické mozky, lidi, kteří umějí myslet a kalkulovat.

Kapitulace "na spadnutí" nebyl případ Japonska, obranné plány Tokia čítající desítky mil. lidí nevypadají jako kapitulace. Vojensky byli na ústupu, to nepochybně, přesto byli odhodláni bojovat až do konce.

S Irákem souhlas - nezvratný důkaz si nepředstavuju jako to, že někam dojdu a řeknu "tady to bylo a odtud to odvezli". :) Není ale fér srovnávat dnešní dobu s válečnou dobou před sedmdesáti lety. Hrozná doba generuje hrozné věci a nikdo z nás si to neumí představit. Mimochodem oni ani ti Japonci nebyli svatoušci - biologické a chemické pokusy na zajatých civilistech, potopení nemocniční lodě... můžeme se bavit o principu "oko za oko", faktem je, že atomová bomba splnila svůj účel - rychle ukončila válku s minimem ztrát jak na straně vítězů (to především), tak na straně poražených (jakkoliv to zní divně při pohledu na to číslo obětí).

Osobně vnímám mnohem hůř třeba havárii v Černobylu.