S klidným svědomím bych se nechal anektovat. Moji (a kohokoliv z vás, bez urážky) účast v globálnějším konfliktu vidím jako účast jednonohého v soutěži kopání do prdele. Nechápej mě špatně - vysoce si cením odvahy, hrdosti, cti. Ale za jakou cenu? A pro koho?

edit: Ještě, s dovolením, trošku rozvedu: Jestli se odhodlám pro někoho zemřít, musím ho ctít, milovat, minimálně si jej vážit. Tohle ovšem nepředstavuje imaginární společenství, které ani není moje! Asi bych s valaškou bránil Valachy (no jo, lokalpatriot ), ale to je tak vrchol mého uvědomění. Padnout za republiku? EU? NATO? Nechť mi vyhudlají anální otvor. Chápeš?