Do debat se zapojuji jen minimálně a do politických zcela vyjímečně.
Pro jednou udělám vyjímku.
Toto se týká jak Slováků, tak Čechů.
Ať chceme, či nikoliv, fakticky jsme jen malý státeček.
Formálně sice spadáme do EU, dosahu OSN a já nevím, kam jinam ještě.
Pokud dojde k nějakému konfliktu, kterého budeme součástí, defakto nikdo na nás brát žádný zřetel nebude.
Budeme stále jen malé kolečko mimo celé soukolí.
Tento závěr vyvozuji nejen na základě logického úsudku, ale i pohledem do historie.
Napadli nás a okupovali Němci - celkem nedávno, v minulém století.
Existovala tzv. Mnichovská dohoda.
V té době jsme měli garantovanou vojenskou součinnost ostatních států.
Protože pro ně bylo jednodušší porušit dohody, tak nás hodili do tlamy Führerovi.
Naše "osvobození" od německého útlaku ke konci války bylo jen vedlejší "produkt".
A to až v podstatě celoevropského tažení proti Němcům.
I potom jsme nakonec skončili ve chřtánu Rusů, zase to nikoho nezajímalo.
Jediný důvod, proč je u nás momentálně "demokracie", je ten, že jsme ani Rusům nestáli za řeč.
Na rozdíl od Ukrajinců.
Nyní jsme s trochou nadsázky legálně využíváni jako otroci bývalé německé říše.
Stačí se podívat, jaké obchodní zisky putují z naší země do Německa, které
jako jedna z mála zemí stále prosperuje i navzdory krizi.
Ale nehledejme v tom výhraně cizí vlivy.
Každý stát má takovou vládu, jakou si zaslouží a zvolí.
Když jdete nakupovat do německého Lídlu.
Díváte se po výrobcích potravin, nebo jen po cenovkách?
V tom je mezi Čechem a Němcem podstatný rozdíl.
Němec zásadně podpoří souseda, když si koupí jeho zeleninu.
Čech si žádnou zeleninu od souseda nekoupí, přinejmenším protože mu závidí lepší auto.
Čech si koupí potravinu, která je nejlevnější.
Němec takovou, která splňuje kvalitu kterou je ochotný akceptovat. Naše potraviny by nebral často ani zdarma.
Pokud jde o korupci, tak typický čecháček bere úplatek hned. Hlavně ať se má teď dobře.
Že to odskáčou všichni ostatní, včetně generací jeho vnuků? Není momentálně důvod řešit.
Totéž nás čeká i v případě vojenského konfliktu v budoucnosti.
Proto vojenské investice v tomto směru lze využít jakkoliv jinak. A bylo by to ve většině případů užitečnější a praktičtější.
A to i přesto, že od úředníků v armádě, které to živí jako zaměstnaní, budeme vždy slyšet "argumenty" opačné.