Otázkou je, jestli v Sirii kdy existovalo "správné řešení". Po bitvě bývá každý generálem, zvlášť u nás v Čechách, kde každý je odborníkem na všechno. Zpětně některé analýzy uvádějí, že možná (já vím, v historii je "kdyby" na prd, nějak se to událo a změnit se to nedá), kdyby měli umírnení (islámem) protestující (povstalci, chcete-li) větší podporu z vnějšku, nemuseli se dostat ke slovu extrémisté, kteří je nahradili po tom, co nad povstalci Assad začal vítězit. Ovšem také existují názory, že k tomu, co se tam teď děje by došlo tak jako tak, že k tomu dění v té oblasti mířilo už víc jak 10 let. V čem panuje jistá shoda je to, že to co se děje na blízkém východě velmi silně připomíná třicetiletou válku v Evropě (asi ne nadarmo se říká, že islám je myšlením 300 let za křesťanstvím). Je to regulerní náboženská válka, a začíná být jisté, že pro "západ" tam bude každé řešení špatné a může se vždy obrátit proti. A jak malou moc máme to dění tam jakkoli ovlivnit. A že to neskončí za rok, za dva. Evropa bude mít dvě starosti, jak udržet boje za svými hranicemi, aby se válka nepřenesla k nám a pak to budou statisíce uprchlíků, kteří nebudou mít kam jinam jít. Když zůstanou, mají velkou pravděpodobnost, že zemřou. Tam je to "Losnu nebo Mažňáka", ovšem za špatnou odpověď se zabíjí.