Krásně a přesně jsi popsal vztah zaměstnanců k zaměstnavateli. Důsledek pokřivené socialistické morálky (zděděný případně po rodičích).

Přihodím skutečný příklad. Chlap dělal za minulého režimu v JZD. To se rozpadlo a tak jako zručný řemeslník šel dělat k soukromníkovi, který neměl problém s lukrativními zakázkami. Místo 6 tisíc v JZD měl najednou 25 (před 15-20 lety!). Mluvil jsem s jeho matkou, její reakce byla: ".. no, Franta sice má u toho Vopršálka víc, ale nemůže u něho nic ukrást a domů chodí až o půl čtvrté. A ani formanku načerno si u něho neudělá."

Na druhé straně tu máš třeba nejmenovaný nadnárodní řetězec, který vydrbává se zaměstnanci neskutečně. Nutí je do kratších pracovních úvazků, zbytek hodin jim prý nějak doplatí v rámci dohod o provedení práce (ale bez pojistného - tedy na dovolenou, nemoc, důchod se jim 1/4 mzdy nepočítá). Zapomeň na přesčasové příplatky, občas zapomeň na svátky (vždyť není problém to nějak v rozpise tvé pracovní doby spáchat, aby svátek připadal na den, který bys měl stejně volno). Vrcholem je jejich interní podnikový časopis, z toho je úplně k zblití: zaměstnankyně v něm píšou, jak samy chtějí jít do práce na Štědrý den, pokud možno minimálně do 18. hodin večer.. Jenže když v regionu není práce, musí zaměstnanci držet hubu a krok. Pak se pochopitelně nějaká skutečná loajalita k podniku nedá očekávat.