Nebyli retardovaní. Oni byli "hluční" hlavně ke slyšícím. To, že byli hluchoněmí se znažili kompenzovat jakýmisi zvuky - v nejlepším případě se dá říct, že to byly slabiky, jinak to byly prostě málo artikulované "hluky". Mezi sebou se dorozumívali znakovou řečí, takže celkem v klidu. Většinou jsme se dorozuměli - jak se říká - rukama, nohama. Co bylo důležitější, tak samozřejmě napsali.

Je to paradox, ale na to, že byli hluchoněmí, byli strašně ukecaní!