Jednotný trh vyžaduje určitou regulaci. Aby bylo jednodušší se na něm pohybovat. Ty návrhy si Evropská komise nevymýšlí, přícházejí s nimi různé zájmové skupiny výrobců (mlékaři, když se bavíme o máslem, výrobci alkoholu, mluvíme-li o rumu), aby si zjednodušili obchodování. A tímpádem spotřebitel, když si najde ve slovníku překlad slova máslo nebo šunka má jistotu, že ten výrobek bude splňovat stejné požadavky, jako u něj doma. Je zvláštní, že například normy na kvalitu oceli a její značení (ať už národní, nebo mezinárodní) nikdo nezpochybňuje. Nebo je snad ocel jiný případ než potraviny?
Co je jednodušší? Dodejte mi certifikovanou ocel S235JR dle EN 10025-2 nebo Dodejte mi konstrukční ocel s takovými chemickým složením a takovými vlastnostmi (http://prirucka.bolzano.cz/cz/technicka-podpora/techprirI/tycovaocel/EN10025/S235JRG2/ nechce s mi to sem vypisovat ).