Kdysi jsem vedl debatu s nějakými křesťany, konkrétně jejich duchovním (tenkrát tu byli na návštěve z USA). Překvapila mě zarputilost, se kterou tvrdil, že ačkoli by člověk žil podle desatera, žádný hřích a prostě svatý člověk, tak pokud by něvěřil v Ježíše (boha), tak se do nebe nedostane. Což me fakt zarazilo a znechutilo. Od té doby se na všechny takové nauky dívám zkrz prsty. Je pravda, že nový papež je v tomhle mnohem otevřenější a jde mu spíš více o "chování lidí" než nějaká dogmata víry.

Osobně si myslím, že "desatero" sloužilo (a možná by mělo sloužit), jako jakési mravní minimum. Přecijen užívat si na úkor ostatních dnes už není tak "in", jako to bývalo ve středověku nebo ještě dřív. Lidi za ty stovky let udělali ohromný kus dopředu, jsou tolerantnější, liberálnější. Nevím, jestli by toho bylo možno dosáhnou s trvalou despotickou vládou jednotlivce.