Buď něco bude a budu to po smrti "žít", nebo nic nebude a v tom případě mi to bude jedno, protože to prostě ani nepoznám.
Pokud začnu rozebírat křesťanskou nauku (nic proti křesťanství, či jinýmu vyznání, beru to jen jako příklad, kterej je nám všem nejblíž), tak tam je člověk téměř veden k asketismu, aby si zasloužil posmrtný život. Takže ten je svým způsobem brán jako cíl - ale proč nám tedy Bůh dal život? Po smrti přijdu na očekávaný vytřídění a Bůh mi poví "Ty vole, já ti dal život, aby sis to užil a ty sis to celou dobu odpíral". Pokud by Bůh chtěl, abysme se chovali upjatě a odpírali si pozemský slasti za účelem roztřídění, tak je to celý trocha zvrhlý, ne? Do těla jsme usazeni jako čisté duše (děti) a pak se postupně kazíme, nebo taky ne. No a nebylo by lepší, kdyby nás nenechal kazit? Tady proč nás zkouší? Nebo je to celý satanovo dílo a snaží se Bohu tu jeho sbírku čistých duší kazit tím, že je posílá do pozemskýho života?