Ahoj, ani nevím proč jsem založil tohle téma, ale možná potřebuji vypustit trochu páry. Jde o to že si tady připadám úplně zbytečný, podle starších příspěvků jste mohli vidět že jsem na vozíku už nějakých 18 let a tento stav je trvalý, a ke všemu jsem 4% (ano netajím se tím) což je pro kluka na káře těžké, ať už s hledáním vztahu a tak různě, dokonce jsem vydal na jednom webu článek, který měl docela ohlas, ale čekal jsem trošku více už jenom podle komentářů, kterých bych čekal mnohem více, i jsem čekal že někdo napíše a na něco se zeptá a nebo bude mít nějaké připomínky.
A tohle na mě nějak dolehlo, připadám si že tady prostě nemam co dělat, připadám si hrozně osamělý, prostě něco v mém životě chybí, a tím nemyslím kamarády, těch mam dost, ale oni mě nedokáží poradit, vyslechnou mě, ale to je tak všechno buď pokrčí rameny a nebo mlčí, prostě neví co říct. Jsem tip člověka, který je velký introvert a hodně poslouchám a naslouchám a právě já dokáži druhému člověku pomoct, psychicky ho podržet a poradit mu, ale sobě nedokáži, prostě si připadám méněcenný, někdy jsem šťastný, furt se směji a jindy jsem smutný, brečím, vzpomínám na hezké věci, které jsem prožil, jindy zase myslím na to že bych nejraději skončil se vším, začal jsem i kvůli tomu chodit do fitka, které mi pomůže zapomenout a přijít na jiné myšlenky, ale po pár dnech mam zase stavy, hrozně se bojím samoty, bojím se prostě toho co mě čeká v budoucnosti. Na konci května mi bude čtyřiadvacet let a mam pocit že mam nějakou krizi, ale zároveň mam pocit že jsem na ní ještě mladý, přemýšlím i to tom že bych zašel k psychologovi, jenomže co když mě bude chtít ládovat prášky a nebo mě někam zavřít?