psycholog prášky (nijak moc) nedává
On je nedává vůbec, resp. nemá oprávnění předepisovat psychofarmaka. Maximálně tak může podat acylpyrin a tvrdit, že je to rozemletá stehenní kost Gándhího a že to pomáhá. Psychologem totiž může být kdokoliv a není k tomu potřeba mít lékařského vzdělání.
K psychiatrovi vůbec nemusíš jen v okamžiku, když ti kape na karbid. Je celá řada nemocí způsobených nedostatečnou hladinou nějakých látek, zejména tedy serotoninu, v mozku. Tak jako může být nemocná slinivka nebo játra nebo plíce, tak může být nemocný mozek. To přece není ostuda.
Když se podíváte do čekárny u psychiatrické ordinace, budete možná překvapeni, že tam nesedí samí schizofrenici, paranoici atp., ale jsou tam úplně normální lidi, stejně jako o očaře nebo zubaře, akorát nemají na nose brýle nebo opuchlé tlamy.
Píšu to sice v reakci na Prasaka, ale myslím to všeobecně. Stačí se rozhlídnout kolem sebe. Na pohled je kolem nás plno spokojených a úspěšnějších lidí, než jsme my. A pak si stačí uvědomit, že zhruba třetina populace (!) už musela někdy v životě psychiatra navštívit a nebo k němu dochází pravidelně. Je strašně důležité si to uvědomit: člověk není debil, jen mu část jeho mozku trochu onemocněla a je potřeba jí pomoct. To je nejtěžší fáze - uvědomění si, že moje deprese či jakákoliv jiná psychická nemoc JE odstranitelná, ale nepůjde to chlastem (ten to spíš zhoršuje), ale pouze tím, že svůj stav zkonzultuju s odborníkem. Jakmile toto člověk pochopí a vezme za své, má zpola vyhráno. Obvykle totiž lidé s depresí zaujmou postoj "mně už nic nepomůže" a dál se utápí v marastu. Nelze je za to vinit (jsou nemocní), pouze lze do nich stále dout a nejlépe ve světlé chvilce dohlédnout na to, ať se k psychiatrovi objednají.
Prášků od psychiatra se neboj. Dnešní moderní (a zároveň běžné) léky už dávno nejsou to, co se dočteš na Internetu. Důležité je léčit příčinu a ne důsledek. Takže se neládovat Lexaurinem, to pomůže jen krátkodobě, byť i ten se hodí jako záchrana pro první dny a týdny, než začne léčba příčin zabírat.