Zajímavý je že třeba v Rusku nebo v Číně je i to normální (vykopnout děti na ulici). A většina jich přežije.
Ale to je zase něco jiného.
A jak se člověk naučí "něco o životě"? Buďto tím že mu to řeknou rodiče (což můžou třeba v 10 letech), nebo tím že to zažije. A když to zažije ve 12 letech, tak to bude umět ve 12, když to zažije poprvý ve 30, tak to bude umět až ve 30.
Jenže místo toho aby se člověk učil něco o životě, tak šprtá do školy, a třeba až v dospělosti pozná, že má gymnázium a stejně je úplně blbej (jak mi tady všichni říkají).
Nejhorší je, že děti se proti těm zákazům nemají možnost pomalu nijak bránit (pokud to není přímo týrání). Což mi vadí ze všeho nejvíc, ten pocit bezmoci že když si rodiče něco umanou, tak s tím nemůžeš nic dělat. To ste nikdy nezažili?