Přidat debatu mezi oblíbenéZasílat nové příspěvky e-mailem Syndrom vyhoření

Měl jsem něco trochu podobného. Zaváděli jsme doručování novin (rok 2012), nabírali lidi, během týdne museli sestavit okrsky, vymyslet kdo, co, jak, kdy. Do práce jsem chodil šest dní v týdnu na čtvrtou ráno. No a moje tehdejší šéfová tomu opravdu pomáhala, všechno bylo blbě apod. Nechrápal jsem, nebo jsem se budil hrůzou, co bude nebo nebude. Neřešil nic jiného, odpoledne jsem kolikrát strávil na telefonu s vedoucí a řešil se další den.
Avšak - celou agendu jsme měli předat na jiné oddělení, tak to bylo takové světýlko na konci tunelu. Pak jsme jim jistého prvního listopadu předali složku, řekli kde co je a bylo to jejich.
Něco podobného v bleděmodrém bylo sčítání lidu, ale to už je tři roky.
Nespaní je asi někdy normální, taky se mi to stává; ač jinak spím normálně.
Vyjeď si někam ven, do Boubína, objímej stromy. Uvidíš, že nicnedělání bude otrava, po týdnu třeba.

Reakce na příspěvek

1 Zadajte svou přezdívku:
2 Napište svůj příspěvek:
3 Pokud chcete dostat ban, zadejte libovolný text:

Zpět do debat