Nikdy nic se nevyřešilo (dlouhodobě) příkazy a rozkazy. Vzniká z toho akorát frustrace, že něco "musím" a při překonání míry frustrace pak teče krev (revoluce). Ta cesta nikam nevede. Vysvětlovat, přesvědčovat (i třeba o tom, že to má smysl, že účast, třeba i na té domovní schůzi, mi dává možnost věci měnit), lidi musí sami chtít, ne že jim to někdo nařídí. A čím více bude těch, kteří "chtějí" a dělají to dobrovolně, tím víc s sebou budou strhávat ty ostatní. A vždycky ta cesta začíná u sebe.