Ovšem pozor, nesrovnával bych naše komančovský období se socialismem jako takovým, ač se jím vládnoucí strana oháněla. Prakticky to byla diktatura jedné strany, socialismus v ideální podobě by vypadal úplně jinak. Ale souhlasím s Venezuelou, tam se o socialismus pokoušejí, bohužel jim to dlouho fungovat nebude, neb přirozenost většiny je se dobře nažrat za minimum práce a tamní vláda si svůj lid k tomuto vychovává. Až jim dojde ropa, zůstane tam banda lemplů somrujících s nataženýma prackama.
Kapitalismus bych považoval za lepší řešení (ne však ideální), celý se to však těžce zvrtne ve chvíli, kdy většinu majetku bude vlastnit malinkatá menšina. V tomto zřízení je větší spravedlnost pro ty schopné, tedy ocenění jejich práce. Na druhou stranu i tady je třeba socialismu, aby ti, co opravdu nemohou, byli podpořeni v životě těmi úspěšnějšími. Bohužel, pokud je ten socialismus příliš volný, tak jsou podpořeni i ti, co nechtějí, nikoliv jen nemohou.

Socialismus jako takový považuji za životaschopný v malé komunitě, kde se můžou členové společnosti navzájem ohlídat a to jak ve vykonané práci pro společnost, tak i ve vzájemné pomoci. Ve velkým světě už to tak fungovat nemůže, tam nastupuje nástroj zvaný peníze, který by měl být odpovídajícím ekvivalentem odvedené práce. Žel, víme sami, že v současnosti ten ekvivalent vůbec neodpovídá. Vůbec celá současná ekonomika, založená na stále vyšší spotřebě, se mi jeví dlouhodobě neudržitelná.