Taky mám občas pocit, že té svobody a humanismu je tu někdy až příliš mnoho (tedy co je moc, to je moc), protože svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhýho. Mě vyloženě sere, když je centrum města obsazeno ožralýma, uřvanýma, smradlavýma a obtěžujícíma bezdomovcama (a spousta z nich to nechce nijak měnit, jinak by z té ulice dávno zmizeli a snažili se se svým životem něco dělat). Jenže policajti na ně nemůžou, když je vykážou, tak bezďáci jsou za hodinu zpátky a je zase bordel. Kdyby je přetáhli pendrekama po hřbetě, už by se jen tak nevrátili. Ale to by si zase mohl někdo stěžovat na policejní brutalitu, takže bezďáci se maj suprově a lidi co tam bydlí, nebo jen musí projít, mají pešek.