Každá generace je trošku jiná (a tím nemíním jen lidi mladé, ale i ty starší), ovlivněná svou dobou. Když přemýšlím nad dějinami lidstva, co vše se v různých staletích odehrálo, těžko soudit. Každopádně mám pocit, řečeno spíše obecně, že se současná lidská společnost dostává (či se už dostala) na nějaký nový "level" žití. Skoro se mi chce použít věta Antonína Baudyše (ač v jiných souvislostech než on): "Dosavadní svět už skončil, přestože to ještě není vidět." (...)

Příkladem jedno vtipné vyznání, jež svým způsobem osvěží tuto debatu (pohled učitele 19. století):

„Učitelství jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organizmu; děti přicházející do školy jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné; vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, dizgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc jest vyhražena mé duševní práci a i tu nedostavuje se vždy dispozice, vstřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním.“

Otokar Březina v dopise Anně Pammrové, 1892

Viz: http://www.jtpunion.org/spip/article.php3?id_article=2044

Nebo jedno zajímavé zamyšlení mladé studentky:

Lucie Amálie Sulovská: Je mi líto učitelů

Přiznám se, že článek o tom, kterak si učitelé stěžují, že školství upadá, mne skutečně zaujal. Je to totiž nádherný příklad toho, jak se chodí okolo horké kaše a okecává to, co si nikdo nedovolí říct nahlas. Nejsem pedagog a tudíž nemám právo hodnotit z učitelské perspektivy, avšak coby student před maturitou, který ještě stále sedí za školními škamny, mohu poskytnout pár svých poznatků.

„Jo, to když pan učitel přišel, to přišel zákon,“ vzpomínala moje prababička, ročník 1920. Bydlela na vesnici, kde v té době učitel byl nejváženější osobou společně se starostou a farářem. „Takže jste byli hodný?“, ptala jsem se tehdy coby x-letá žákyňka ZŠ. „Pan učitel nosíval pravítko a když někdo zlobil, nastavil prsty a pořádně ho přes ně majznul! A pan farář na náboženství, ten nás nechával klečet na ostrém polenu. To si nikdo nic nedovolil.“ Pak se prabábi usmála a jako kdyby se vrátila do těch časů před osmdesáti a více lety. [...]

Viz: http://lucieamaliesulovska.blog.idnes.cz/c/362203/Je-mi-lito-ucitelu.html

P. S. Pokud bych měl přispět z vlastní zkušenosti, pak musím upřímně poznamenat, že se denně setkávám se spoustou fajn mladých lidí... Tedy nejsem v tom (charakter současné mládeže) vyloženě skeptik. (Napsal jeden učitel...)