To jsme opravdu u toho aktivisty placeného základním příjmem.
No tak to já taky něco z toho článku postnu:

Ohromilo mě, že se mezitím stal nejprve básníkem, pak frontmanem indierockové kapely. Některé jeho písničky jsem slyšel v rádiu, ale vůbec jsem netušil, že zpěváka vlastně znám. Byl očividně skvělý, inovativní a jeho práce beze vší pochybnosti prozařovala a zlepšovala životy lidí. Přesto však po několika neúspěšných albech přišel o smlouvu, a protože ho pronásledovaly dluhy a narodila se mu dcera, zvolil nakonec, jak sám řekl, „standardní cestu, jíž jde hodně lidí, kteří nevědí, kudy kam: studium práv“.

Byl výborný, skvělý, prostě k zulíbání, každý měl jeho tvorbu tak rád, až ho přivedla do dluhů. A proto ostatní musí uhnout, dát si to na čtyři hodiny denně, aby mohl i on ztrácet čas jen čtyři hodiny denně, aby mohl opět tvořit a měl u toho finanční jistotu. Co na tom, že to zase nikdo nebude kupovat, ani poslouchat.

Jsem ochotný akceptovat zkrácení pracovní doby, ale když vidím, z jakejch kořenů tohle pochází, dělá se mi zle.

Pokud jde o ten volný trh, tak by měl vzdělaný právník vědět, že Keynes, který zachránil USA z finanční krize a právníkovi slíbil poloviční pracovní dobu, nebyl zastáncem volného trhu, ale státních subvencí do ekonomiky. Dá se říct (tw mě určitě seřve), že to pravidelné potácení mezi krátkodobým rozkvětem a vleklou krizí je i zásluha Keynesiánů. O čistě volném trhu se nedá mluvit prakticky nikde ve světě (který stojí za řeč) minimálně od třicátých let.

I to jedno procento se průběžně mění. Patřil ještě nedávno k jednomu procentu např. Zuckerberg? Před delší dobou třeba Gates? Pokud půjdem po těch starších, dostanem se opět ke státu a nakonec ke konspiračním teoriím.