v počítání 2+2 je to opravdu tak, jak říkáš. Na spoustu věcí se můžeš dívat "jednoduše" ale taky "složitě", v širším kontextu.

Produktivita se dá přece řešit např. diverzifikací výroby, zvýšením jejího objemu, inovacemi, optimalizací (nikoli vulgo "propouštěním", ale opravdu optimalizací procesů), vzděláváním pracovníků. Můj zaměstnavatel do mně např. každý rok investuje několik desítek tisíc Kč jen na odborná školení a atestace. Ano, je to speciální případ, ale v omezeném měřítku se může vztahovat i na běžné dělníky.

A dále: Jenže ekonomie není o tom, že doba je stejná jako v 50., 60. nebo 70. letech. Je to o tom, že se podmínky dynamicky až turbulentně mění. Úlohou manažera, toho zodpovědného, který je adorován že nese rizika, a za to si zaslouží odpovídající vysokou hodnotu (což nijak nerozporuju), je právě tyto změny sledovat a předcházet jejich možným negativním důsledkům. Z mého pohledu je přesun výroby "do levna" jednoznačné selhání manažerů. Dost často je ten důvod zcela prozaický, např. proto, že dělníci dostatečně nevydělali panu majiteli na nové Maserati. To je právě ta sedlácká matematika 2+2 (na které obecně není nic špatného), nicméně ekonomie je postavena okolo časové hodnoty peněz, alokace zdrojů a udržitelného rozvoje (v to se počítá i tvorba zisku).

Jinak k tomu konkrétnímu případu: ano, DNES už asi nic jiného nezbývá, než to přesunout nebo zavřít. To správné řešení totiž mělo přijít minimálně 5-10 let dříve.

Toto je můj obecný názor, nijak jsem daný případ nestudoval, ale obvykle je to tak, že tyhle problémy mají podniky jejichž management zaspal a které zjistily, že jejich portfolio je zastaralé a konkuruje mu zboží ze zemí 3 světa.