Jaký pokus proboha? Chci já něco závádět teď hned?

Bavíme se o něčem, co je možná realizovatelné za 10-20-30 let a rozhodně to nebude fungovat u jednoho solitérního subjektu (náš stát) a ano, i velké firmy se na tom budou muset podílet.

Situace, kdy 90% světových aktiv vlastní 5% obyvatel jednoduše povede k zásadnímu rozdělení společnosti. Střední třída proste zanikne (pro příklady není nutné chodit daleko, viz Rusko, jako dostatečný reprezentativní vzorek - drž hubu a krok a my ti umožníme jakž tak žít a dovolíme ti zvyšovat naše už tak neúměrné zisky, a když začneš křičet, tak tě sejmeme). A ta představa se mi vůbec nelíbí.

Mimochodem, ty velké společnosti často mají obrovské zisky díky monopolnímu postavení, kdy prostě už nefungujou normální tržní pravidla a člověk se může stavět na hlavu. U bank je to ještě víc postavené na hlavu, kdy zisky shrábnou banky, ale v případě neúměrné ztráty to platíme my. To by se snad mohly banky trošku podělit se společností o zisk, když už jim ty ztráty platíme.

V dnešním světě prostě ve spoustě případů klasická tržní pravidla nefungují. Vyrábět práci pro práci (ve státní sféřé zcela běžné) je také neúnosné, nezaměstnanost (ať si příznivci komunistů kecej co chtěj) se stává běžnou součástí života a nikdo s tím nic nebude schopný udělat. Vlastně ano, něco by se s tím udělat dalo. Zkrátit pracovní dobu.

Ještě v první polovině minulého století se věřilo, že zvyšování efektivity práce a automatizace postupně zkrátí pracovní dobu na 2h denně. Tak to došlo až k osmi hodinám. Někde jsem zahlédl graf, kde v jedné časové ose je společně růst produktivity práce a růst mezd. Od začátku minulého století se trendy držely ruku v ruce, jenže kolem padesátých let se něco někde zadrhlo, produktivita stoupala dál, ale mzdy zůstávaly téměř nezměneny. Jenže ten rozdíl musel někomu přistát do kapsy. A to trvá do teď.

Ze všeho toho vyvozuji, že základní příjem je realizovatelný. Ne rozhodně hned, ne bez větších změn v ostatních oblastech, ale zdroje by na něj byly.