TD mě nijak neoslovuje.

Současný Waters je po hlasové stránce už opravdu hodně vyšeptalý. Na druhou stranu, on nikdy neuměl moc zpívat. Ale jeho síla je jinde - muzika a texty. A potom druhá věc, on je prostě komediant, je vidět, že tím svým vystoupením žije, že to o čem zpívá, to si taky myslí. I když někdy používá "zkratky", které mají lehce demagogický, leč v principu pravdivý obsah ("..and the germans killed the jews, and the jews killed the arabs and the arabs killed the hostages and that is the news..."). A co se týká zpěvu - Waters to evidentně sám o sobě moc dobře ví, a tak nechává zpívat jiné.

Tak jako tak, za mně říkám: Floydi byli vždycky 4+1 (Ten +1 je Barret, člen-nečlen) a Waters, ač sám o sobě jeden z nejdůležitějších členů a můj oblíbenec, nikdy nebude celý PF (stejně jako to nebyli jen Gilmour, Mason a Wright). A tvorba Gilmoura (třeba On an Island), ač není špatná, postrádá tu vycizelovanost a jinakost pravých PF. Pokud bych měl hodnotit, tak Waters si image PF ve své tvorbě zachoval o dost víc, i když ztratil částečně onu gilmourovskou melodičnost. Na druhou stranu, třeba takové Radio Kaos je prostě kus, který se poslouchá celý (jako Wall) a písničky vytváří příběh. Navíc téměř psychedelické 4 minutes jsou prostě skvělá reminiscence raných děl PF, plus mají klasický Watersovský náboj a určitý vzkaz. No a zatluče to epickým The tide is turning...