Míval jsem různá období, kdy jsem osciloval mezi naprosto odlišnými žánry, postupem času jsem se ale usadil tak, že se nedá říct, že by mi něco vyloženě vadilo. Hodně záleží na momentální náladě. Srdcová záležitost je pro mě Pink Floyd (zvlášť album Division Bell považuji za něco, co pravděpodobně nikdy nebude nikým překonáno - speciálně High Hopes a z jiných alb např. Wish You Were Here a Shine on Your Crazy Diamond jsou pro mě věci, <nadsázka>které, když někdo urazí, tak ho stihne krutý trest</nadsázka>), potom namátkou třeba ACDC, Dire Straits, Guns 'n Roses, Kiss, Metallica, Rammstein ... občas si pustím i něco z vážné hudby, ať našeho Dvořáka, Smetanu nebo Čajkovskeho, Beethovena. To mám na takové "soustředěné poslouchání"...

Z novějších žánrů možná electro swing - tam hlavně Parov Stelar, ten mi sedí nejvíc - potom okrajově DnB (tam hlavně Pendulum - In Silico, Hold Your Colour jsou vesměs dobrá alba, Immersion mi přijde už trochu víc nasáklý dubstepem a to moc nemusím) a za zmínku ještě asi stojí, že si občas pustím kompletní soundtracky k různým filmům, hrám nebo instrumental epic skladby ... hlavně od Hanse Zimmera, Trevora Rabina, Immediate Music, X-Ray Dog apod. Hudbu v tomhle odstavci si pouštím spíš jako kulisu, aby nebylo ticho.

Spíš jsem to bral po větších interpretech, na spoustu kapel jsem určitě zapomněl a nezmínil jsem spoustu autorů, od nichž mám oblibených třeba jen pár skladeb (např. Samuel Barber a jeho Adagio for Strings)