Má smysl dožít se vysokého věku?
Je to trochu pochmurné téma, ale nějakou dobu nad tím přemýšlím. Má smysl dožít se vysokého věku? Jistě, někteří lidé mají jak se říká tuhý kořínek. Zdraví jim slouží dlouho a to jak fyzické, tak duševní. Ale pravidlem to není. Měli jsme v rodině několik příslušníků, kteří se dožili kolem 90 let. Ale jejich poslední léta byla hodně odlišná. Uvedu dva příklady:
První příslušník byl dlouhodobě ležící. Netrpěl žádnou vážnější nemocí, jen byl prostě starý a nemohl už moc chodit. Časem nastoupila i stařecká demence (je to možná hrubý výraz, ale asi korektní). Později už o sobě moc nevěděl, komunikace s ním byla obtížná, mluvil nesmysly. Rodina s ním měla hodně práce, protože už pak nechodil na toaletu a musel nosit pleny. Posledních několik dní strávil v nemocnici, zemřel v noci, sám, ráno to akorát oznámili nejbližším.
Druhý příslušník, tentokrát žena. Byla do posledních okamžiků soběstačná. Měla jen problémy s klouby a tak chodila o berlích. Opět žádná vážnější nemoc, brala jen prášky na tlak a něco na křečové žíly, pokud vím. V mládí byla profesí učitelkou, ráda luštila křížovky, učila se cizí jazyky. Byla s ní vždy rozumná řeč, i ve vysokém věku. Žila jako vdova sama v bytě, na Vánoce k ní vždy jezidla její mladší sestra. Zemřela před Novým rokem, doma v kuchyni upadla na zem a už se nepostavila. Nějaká rozsáhlá mrtvice. Byla s ní celou dobu její sestra.
A teď jaká je pointa. Každý musíme jednou udejít, to je jasné. Ale jakým způsobem? Oboje úmrtí jsou samozřejmě smutné a všechno, ale říkám si s odstupem času, že osoba v druhém příkladu měla vlastně štěstí. Zemřela doma, nebyla sama, dokázala se vždy o sebe postarat a tak nebyla přítěží pro ostatní. Takovou smrt bych si přál. Teda v porovnání s prvním příkladem. Prostě žít si v pohodě do nějakého věku, nemusí být extra vysoký a pak šmytec. Bez dlouhé postupné degenerace.
Co vy, jak to vidíte? 
Pohled na tohle závisí na tom, kolik o tomhle uvažující člověk má. Až ti bude o 40, 50, 60 let více, budeš uvažovat možná jinak. Budeš vděčný za každý další den.
Jasně, asi nejlepší být v plné kondici do vysokého věku a pak se jednou ráno neprobudit.
jednou se ráno neprobudit je vyhovující způsob odchodu ze života v jakémkoli věku.
Dožít se vysokého věku je fajn, ale odlišuji dva pojmy:
1) Dožít se vysokého věku
2) Přežít do vysokého věku
Nevím jak vy, ale já volím 1. variantu a 2. variantu odmítám - to radši se dožít menšího věku
Jestli ti je míň jak osmdesát, pak tvoje hlubokomyslná úvaha nemá smysl.
Je mi méně než 80. V čem tedy nemá smysl?
Píšeš o něčem, co si neumíš ani představit.
Proč by ne?
Proč ne, pokud člověku slouží zdraví. Ale co když se stane velkou přítěží pro ostatní?
Je podstatné, kdo jsou ti ostatní. Jestli blízcí, rodina, tak je snad samozřejmé, že se o staré postarají a zpříjemní jim poslední dny tady. Jestli jsou ti ostatní, stát, který platí důchody a zdravotní péči? No tak tohle by mi bylo úplně u řiti...
• Ono pujde i o to, co v tom veku budes delat a v jaké budes situaci, zde naké procento mistnich duchalu, vse proda a jdou to dozit do maroka kde si zakoupi vilu za pakatel.
• Kazdy vek ma neco, jak dobré tak zlé, hlavu bych si s tim nelamal a nechal cas ci osud vybrat kazdému cestu.
Smrt je takova jedina vec, kterou si muzeme byt jisti, ze jednou dojde, v kterém koliv veku.
Mladý může, starý musí.
Ta otázka je trochu jak Schrödingerova kočka.
Ta '' nerozhodnutá" micka znamená ,jak kdo?Kamarádka mi vyprávěla o tchýni (101 Let),jak luští křížovky a znám lidi,co se trápí v padesáti.Ted mi udělal radost jeden pán (myslel jsem špatně,tak 65).Vyprávěl mi o práci na parní lokomotivě (94 let)Rtutovitej,vitální chkápek.Kéž bych byl takovej v šedesáti
.
ano, krásně je to vystiženo zde: https://www.youtube.com/watch?v=WKKQ7drsCbo
Ja to volam starnutie s graciou a rad by som, aby mi bolo toto dopriate. Preto sa snazim moc nezhumplovat a trosku telo na tu starobu pripravit. Staroby priputany na lozko a odkazany na pomoc ostatnych sa desim. Staci ak ma obcas seklo v krizoch a musel som par dni lezat uz som mal toho dost, lezat v kuse asi mi hrabne po tyzdni.
Obdivujem ludi po 80ke, s ktorymi sa da normalne bavit, pretoze su pomerne vzacni.
Nezáleží na tom. Jsi tu, aby ses učil. Začátek a konec je daný, dané jsou i jisté "checkpointy" v průběhu inkarnace. Mezi tím vším operuješ ty. Záleží jen na tobě, jak. Vysoký či nízký věk? Co dokáže staříček za devadesát let? Co dokáže elév za dvacku? Věk není relevantní.
Sice to neplati na sto procent,ale to v jakem stavu se vysokeho veku dozijes, muzes ovlivnit i a hlavne ty!
Pohyb, zdrava strava, neznicene zivotni prostredi, to vse ma velky vliv. Jednou jeden doktor rekl, ze zit zdrave neni o tom v kolika letech zemres, ale kolik let budes umirat.
Takze ano chci se dozit vysokeho veku (kdo by taky nechtel) a chci se ho dozit v co nejlepsi kondici. Pokud budu mit smulu a mozek to zabali driv, tak holt osud, ale to uz neovlivnim a jen se muzu snazit si zvysovat sanci, ze to ten mozek a telo nezabali driv nez srdce. Urcite je to vetsi sance nez si treba sazet sportku a ocekavat vyhru.