On je docela rozdíl mezi zabít a zastavit.

Některé zranění, které následně vede ke smrti, zasaženého i zastaví na místě. Když mu třeba RPGčkem ustřelíš horní část hrudníku včetně páteře a ramen, tak už aktivně neudělá asi nic. (Pasivně ti zlomyslně zakrvácí nový koberec a nově vymalované stěny.)

Ale spousta zranění i když způsobí smrt, tak zasažený může ještě nějakou dobu fungovat. Přesekneš mu žílu na levé ruce, krev z něj cáká všude kolem, ale než jí vyteče dost, tak ještě postřílí, nebo podřeže pěknejch pár lidí okolo. (Extrém - v odlehlé oblasti mu píchneš ebolu, on na ní pochopitelně zajde, ale předtím tam bude ještě řádit klidně řadu dní.)

A zdaleka ne každý zásah hlavy musí být zastavující, nebo aspoň smrtící. Různé ustřelené čelisti a zásahy po povrchu skalpu by mohly vyprávět.

Takže pokud je to sebevrah amatér, přiloží hlaveň nějak k hlavě a stiskne spoušť a ono mu to ustřelí kus nějaké kosti a kůže a v lebce to nenapáchá až tolik škod, tak mu klidně může ještě pár sekund života zbývat. A opakovat výstřel za méně než sekundu není technicky žádný problém. Můýe to být psychologický problém u zraněného, ale zase kdo ví, co se v takovou chvíli takovému člověku honí hlavou (kromě toho olova).

(Vybavil se mi příběh chlápka, co se chtěl zastřelit, střelil se do hlavy, padnul na zem, po chvíli se nějak zmátořil, zjistil, že nějak nemá při ruce další náboje, tak šel na pohotovost a nechal se ošetřit.)