Ona je na tom nejhroznější ta ignorace problému okolím, takový ten alibismus, že přesto, že to je zákonem zakázané, tak vlastně to nebudeme řešit, pokud to nebudou přehánět. Pokud se týká dospělých ok, pokud se týká dětí, už to tak ok není. Nicméně panuje z toho i určitý optimismus, že stát lidem nekecá do života a mohou si ho narozdíl od ČR žít, jak oni chtějí. To můžeme Američanům závidět. Druhou stranou mince je, jak může člověk 21. století věřit pohádkám a jak mohou být na světě lidé stále myšlením na středověké úrovni. Pokud vidíme, že se to týká nemalého počtu obyvatel USA, můžeme se vůbec divit tomu, že stejné středověké myšlení předvadí obyvatelé Ruska, tedy tradičně zaostalého státu?

No a pokud se na to podívám z pohledu ČR, tak i tady mi přijde, že je to čím dál horší. Když mluvím s lidmi generace babiček, generace mého otce nebo mojí, teda generací, kteří alespoň ještě na základní škole zažili konec komunismu a pak to porovnám s rozmluvou s lidmi mladšími, přijde mi ten úpadek extrémní. Nemůžu si pomoct, ale úplně obyčejný zedník staršího věku má větší povšechný rozhled než mladý člověk s vystudovaným bakalářem. Jak se tohle mohlo stát?