Ono se na mě teda podepisuje i to, že už jsem hodnotil řadu literárních děl a špatná větná stavba ztěžuje komunikaci ...

Mám na mysli ty co vypadají přirozeně krásné bez make-upu, tak ty jsou nejvíc hnusné ze všech?

- stavbou jde o větu oznamovací, proč má tedy na konci otazník, když neobsahuje otázku?
- na druhou stranu kontext toho příspěveku je spíš jako dotaz zda je něco tak, jak si myslíš, či nikoli - takže by to chtělo dobře položenou otázku, ne jen konstatování.
- o konstatování vypadá značně rozporuplně - proč by mělo být nejvíc hnusné to, co vypadá krásné? (Protože se to tváří být něčím, čím to možná není a tudíž je to lež, která je Bohu odporná sama o sobě? Nebo myslíš, že kdyby nebyly bez makeupu ty nejhnusnější, tak makeup nepoužijí vůbec? Nebo něco zcela jiného? Z těch nepřesně formulovaných útržků to nejde poznat)
- ...
Na celý příspěvek je ta jedna věta dost málo, pkud ji něco jiného nezasadí do kontextu - ale v příspěvku už nic jiného není ...

A podobně neurčité a divně formulované věty používáš i dále v debatě - mnohem snáz by se diskutovalo, kdyby ses vyjadřoval poněkud přesněji, jak po stránce gramatické, tak i obsahové. Třeba napsal pár řádků o tom, co pozoruješ ty, pak další odstaveček, co ti na tom přijde zvláštní, nebo nechápeš, nebo si chceš ověřit a pak nějak formuloval jakého typu očekáváš odpovědi.
Je-li to navíc o tak subjektivní záležitosti, jako je "krása", tak nejlépe i ilustroval několika obrázky, na kterých vynikne to, o co ti vlastně jde.