Já si v tomto taky říkám, že jsem měl docela štěstí, že jsem tehdy dostal hypotéku na 100 % bytu. Měl jsem jen něco ze stavebka a to šlo na novou kuchyň. Jinak jsem měl holou řiť, když nepočítám starý auto, hudební aparaturu, počítač a postel pro dva.
Tehdy dávali hypotéku téměř každýmu, kdo si o ni řekl. Dneska aby mladej měl našetřeno alespoň půl mega a to znamená několik let těžkýho odříkání a bydlení u rodičů, čímž prodrbe nejlepší léta života, protože kvůli šetření na hypotéku se nemůže ani rozšoupnout. Pak snad dostane hypotéku, ideálně když se najdou dva takoví, co mají oba naspořeno, koupí byt, musí ho vybavit, přijdou děcka, kua pokud chce obyčejnej dělník bydlet ve svým, stane se z něj celoživotní krkna, protože dělnický platy prostě nejsou na rozhazování.

A řešení typu - koupit bydlení někde na venkově, kde je levnější - je dvojsečný. Člověk se dostane do nějaké malé prdele, kde není ani obchod, musí mít kvůli tomu dvě auta, aby se dostal do práce on i jeho žena, děcka musí do školy dojíždět a do práce musí jezdit daleko, aby vydělal, nebo bude dělat někde v okolí, kde budou mizerný peníze. Jo, asi tam bude větší klid a hezká příroda.