Asi se nedomluvíme. Věčné převlékání mě sralo už na vojně. A to tak, že hodně. Pokud není nutný oblek, neberu si jej (ale nebudu za blba - když nutný je, vezmu si jej). Do města rifle a džiska. Do večerky, kterou mám padesát metrů od baráku, klidně v teplákách a papučách. Proč být otrokem oblečení?