Mezinárodní obyčej je ovšem stále jedním ze závazných pramenů mezinárodního práva, právní závaznost bývá uznávána[1] především na základě čl. 38 odst. 1. Statutu Mezinárodního soudního dvora, který obsahuje uznávaný výčet pramenů mezinárodního práva.

Ale také je to divné protože pokud stát neuznal smlouvou mezinarodní smlouvní dvůr nemělo by to pro něj platit. A takových států je pět ale píšou že platí pro celý svět.