Jo a zrovna jsem na FB narazila na perfektni komentar k cele tehle problematice ohledne "manualu vhodnych slov".

Ach jo, tohle je zase kauza.
Tady vám někdo dává zadarmo jednoduchý návod, radu, pomoc, jak mluvit s ostatními lidmi tak, aby je to zbytečně netrápilo, neuráželo, aby se jich to nedotýkalo.
Není to žádné omezování vaší svobody projevu, žádné sociální inženýrství, prostě jenom společenský rádce, abyste nevypadali jako burani.
Všechno je to naprosto srozumitelné, snadné k pochopení, zvládne to opravdu každý, kdo je schopen pobrat i jiná společenská pravidla, jako třeba že v restauraci nesmrkáme do ubrusu, na ulici neflušeme po kolemjdoucích a v šalině při nastupování neříkáme "uhni, krávo", ale "s dovolením".
To, že znáte někoho, kdo se sám nějak označuje - výborně, a co jako. Já si říkám stará žena, říkají mi tak kamarádi, ale o cizím, úplně neznámém člověku, který mě osloví na ulici "stará ženo", si samozřejmě pomyslím, že je nevychované hovado.
Co se týče toho "člověk s něčím": asi úplně nestojíte o to, aby vás lidi běžně, systematicky a bez hlubšího důvodu označovali nějakým vaším zjevným rysem - "ten plešatej", "ta velká prdel"... Ale i kdybyste o to stáli, tak snad chápete, že o to nemusí stát každý.
A ano, dřív to bývalo jinak, výrazy jako kripl, šílenec, retardovaný... byly normální součástí slovníku. A ujišťuju vás, že nechcete, aby se ty časy vrátily, protože v tom případě by velká část z vás, kdo se pošklebujete těmhle slovíčkům, nepobírala invalidní důchod, ale žebrala před samoškou, nebrala léky na úzkost a depresi, ale byla zavřená někde v kleci v blázinci. Případně by před svou šéfkou žmoulala v ruce čepici a v hlubokém předklonu drmolila "rukulíbám, milostivá paní".

Myslim, ze to shrnuje dost presne.