Ne já, ale valná většina obecně.

Věřím tomu, že existují "to", komu se líbí homosexuální nekrofilie. A přesto je to (podotýkám zatím) považováno za zvrácenost. Západní dekadence bohužel postupuje rychle vpřed, co bylo včera úchylkou (koukám do Mezinárodní klasifikace nemocí, WHO, 1976, Ženeva), je dnes normální, co je úchylka dnes, zítra může být oceňovaný vzor. Je to je a jen o společenském úzu, stanovit hranice mezi oficiálně OK a oficiálně fuj. Naštěstí většina lidí i přesto neztratila selský rozum a i poté, co lobbisté za pár desítek let prosadí pedofilii či incest jako běžnou součást rozmanitosti života, to za zvrácené považovat budou. Při (mou) předpokládané míře svobodě slova v našich končinách ale možná zase jen tajně.

Bez ohledu na tohle a i kdyby bylo povoleno naprosto vše, odsuzování používání určitých naprosto normálních slov za zvrácené považovat vždycky budu. Manželka je manželka. Ta moje i ta toho Jožky Vopršálka, kterému začalo kapat na karbid a usnesli se, že on nemá manželku, ale bojový vrtulník. A jako manželku budu tu jeho vrtulnici i nadále oslovovat; zbláznil-li se on, nemusím tak snad činit i já.

---
S tou korektností některých slov může být docela legrace. Někde jsem teď četl o nevhodnosti slova invalida, invalidní. Toho by se měl chytit erár: změnit desítky a desítky zákonů (invalidní důchod), opravit a vytisknout stovky formulářů, přeprogramovat aplikace, které budou muset instituce a firmy platit a aktualizovat, prostě se tím zabaví tisíce lidí a bude to stát suma sumárum možná miliardy.