Zajímavé téma...
Když se třeba zamyslím nad tím, co píše Merlouška.
Co je špatné například na výrazech jako "slepý", že by to mělo být jen hovorově a třeba v tisku "nevidomý, nevidící" ?
Nebo "hluchý" proč neslyšící? Nebo "chromý" proč "pohybově postižený? Atd.
Vždyť to jsou zcela normální slova, která v češtině vyjadřují nějakou věc, stav, nebo třeba vlastnost. Proč češtinu o tyto slova ochuzovat a
nahrazovat uměle vytvořenými "korektními" výrazy? Nazýváme snad stůl korektně "deska se čtyřma nohama"?
Nebo je nutné napsat "shrbený" výrazem "chodící v předklonu? Nebo "chodec" je správně "kráčející člověk"?
Takových příkladů je velmi mnoho. Tak proč tedy "slepý", "hluchý", a další by měly být nějakým způsobem urážlivé výrazy.
Myslím, že například použít výraz "tělesně postižený" je namístě, pokud není třeba určit jak je postižený.
Ale je přesnější výraz "jednonohý" nebo "bezruký" nějak urážlivé a nekorektní?
Čeština, na rozdíl od jiných jazyků je velmi bohatá, tvárná a oplývající množstvím slov a výrazů. To je, podle mě, na ní tak krásné.
Proč tedy češtinu ochuzovat o množství slov, které byly, jsou a snad budou čechům vlastní a srozumitelné.

--- Vzhledem k sílícím tendencím pojmenovávat věci, osoby a kdovíco výrazy "genderově neutrálními"
Přemýšlel jsem, co já vlastně jsem. Muž? Žena? nebo To?
Jelikož jsem chtěl se trochu vyjádřit jinak, řekl jsem si "ty bejku" ale to zní nějak sexisticky. Tak že bych byl "kráva"?.
To taky není ono. Chce to něco genderově neutrálního, ale na "tele" už jsem moc starej.
Už to mám! Jsem "vůl"! Ani bejk, ani kráva. Konečně něco genderově korektního.