Též jsem v tomhle zajedno s flegem. Banky nemají problém půjčovat peníze zdravým firmám - banky neoperují s okamžitým ziskem, ale umí si dobře spočítat, že "když půjčíme teď a splátky odložíme klidně o rok, tak v konečném efektu vyděláme". Bankovnictví nikdy nebylo o rychlém krátkodobém vydělávání.
Že někomu nepůjčí je jen a pouze díky tomu, že nevěří, že daný subjekt bude schopen - byť se zpožděním - splácet. Věnuje se zkrátka něčemu, po čem byla hraniční poptávka už před Covidem a kde je jasné, že po Covidu bude ještě marginálnější.

Hlavně tam vidím elementární rozpor v tom, že "krachují firmy a lidi nemají práci" versus "nejsou lidi, aby obsadili pracovní místa". Nikde jinde krom zdravotnictví (což už zmínil fleg) tohle nedává smysl - není to tak dávno, co firmy byly schopné vzít prakticky kohokoliv, kdo dýchá, a potřební věci ho zaučily. A restauratérství je zářný příklad - pingla může dělat KDOKOLIV po hodinové ukázce, jak psát objednávky a obsluhovat platební terminál.