To mi připomnělo, proč měla každá oblast, každá dědina, jiné zdobení slavnostního kroje. Když se šlo na trh, nebo na zábavu, tak aby ogar a děvčica poznali, že ten dotyčnej je odjinud, tudíž nejspíš to nebude nikdo příbuznej, takže se mohli vesele pustit do námluv. A že bývala půlka dědiny příbuzná, dodnes je to vidět na četnosti jmen v některých dědinách. Znám v okolí dědinu, kde hodíš šutrem a trefíš Jílka, v jiné dědině je to samej Zouhar.