Začnu od druhé části... Já sice v tvém textu cítím jistou dávku sarkasmu, ale nedokážu přesně určit, kam až sahá. Přiznám se, že nemůžu moc souhlasit s tím, dneska rozšířeným, "už je to horší jak za komunistů".
Jako ono se to k tomu blíží a hlavně ti novodobí bolševici mají mnohem sofistikovanější metody, ale pořád máme tu možnost se sebrat a vypadnout odsud... Na hranicích mi nikdo 7,62 do zad nedá...

Což mě přivádí k Tvému kamarádovi. Tohle jsou země, kde není svoboda garantována zákonem. Ty země mají mnohdy restriktivnější zákony, než máme my (například Honduras, pod který spadá i ostrov Roatán). To kouzlo je v tom, že to tam prostě nikdo nevymáhá, protože to mají v 3,14či. Tam fungují podle "zdravého rozumu" (nebo jak to napsat)
Na takový Roatán připadá jedna policejní stanice, která má cca 20 lidí (střídají se, aby nebyli úplatní). A přesto to není "ostrov hrdlořezů" (sakra jak to, vždyť přece "pořádek musí být!"?), ale žije se tam docela poklidně. Vezmete džípa, zajedete přes půl ostrova na pivo ke kamarádovi, dáte pět kousků a jedete domů. Pokud jste nic neudělali, nemáte problém (ano, chápu ty povolené svěrače místních mravokárců = anarchie, děs, hrůza a dekadence, jak já vám rozumím......), chcete podnikat? Otevřete si hospodu a až máte chvíli to oznámíte úřadům.
Samozřejmě, má to i svá úskalí. Je tam jeden doktor, kterého si musíte platit, nicméně je tam stálá česká komunita a nevím o tom, že by brečeli, že tam umíraj.
Všechno má své pro a proti. Raději to ale, až přijde čas, risknu na Roatánu s méně kvalitní lékařskou péčí, než u nás s vysoce uvědomělými občany nové kategorie...

EDIT: O tom kde by syn prožil šťastnější dětství se snad raději ani nebudu zmiňovat...