Soused byl na vojně v letech 87-89, u strážáků někde u Domažlic. Za ty dva roky dvě dovolenky. Opušťák žádný, prostě neexistovalo, snad jen ženatí občas něco dostali. Vycházky za odměnu, toho ale údajně využil jen párkrát - jako na co? nejbližší hospoda, nebo vůbec něco osm kilometrů daleko, mám tam o vycházce chodit po lese? Vrátil se z vojny z namrzlýmy prsty u nohou, protože při nějakém poplachu (oni prý fakt měli ty avizované tři minuty) vlítl do kanad bez ponožek a pak strašili v zimě někde v lese dva dny. On prý opravdu narušitel a nejdřív si mysleli, že je to jen cvičné...

Já byl na vojně 89-91 (zkráceno na dvacet měsíců) ve městě, ne někde na čáře. Celý VÚ jsme byli ve dvanácti lidech. Samozřejmě obě dovolenky. Opušťáky na pořadník po třech, takže prakticky každý měsíc. Vycházky na pořadník po čtyřech, takže běžně dvakrát týdně. BORO bylo také fajn, po půl roce jsem si ho psal na víkendy, kdy měl velení náš pošťák a celý víkend jsme trávili na zábavách po vesničkách v okolí s tím, že jsem s velícím důstojníkem...
Praktické rozdělení o víkendu - tři na opušťáku, tři-čtyři na vycházce na střídačku, zbývající BORO.
Při poplachu, (který nám velitel hlásil předem, aby nebyl náhodou průser...) jsme na přechod přes silnici do druhé budovy měli dvacet minut.
(U supráků ověřeno, že to všechno tady takto funguje "odjakživa", vlastně nám to hlásili jako první - že je to systém, nic takového, že "po revoluci").

A teď se ptej pamětníků, jaká byla vojna...

PS: Píšu to kvůli tomu diametrálnímu rozdílů, byly VÚ, kde skutečně opušťák? Co to je?
Ještě jsem si vzpomněl, že někdy v devadesátém zaváděli prodloužené vycházky. Do druhého dne, rovnou nástup do služby s tím, že ten nástup se dal "domluvit", teoreticky u nás klidně na desátou... O to ale prakticky nebyl zájem, neměli jsme to většinou zapotřebí...