Já to ještě stihnul na rok, než to asi tři roky poté zrušili. Mikulov, Vyškov, řidič BVP, přezdívka "pojízdná rakev" byla příznačná.
Jelikož po příjmaču mě šoupli do Vyškova, kde jsme dělali podporu pro střední a vysokou vojenskou školu, tak jsme velmi často vyráželi s mašinama do terénu, buď na tankodrom, nebo taktický/střelecký cvičiště. Takže rozhodně nuda nebyla. Což je asi podstatný ve vnímání času strávenýho v zeleným - kdo chodil prakticky jen na služby v kuchyni, stráže a další opruzující "mrsk", to za ztracenej čas považovat bude. My jsme si s tankánama zařádili v něčem, na co se jiní chodí akorát dívat.
Takže to beru jako rok plnej zážitků, který se prostě za peníze nekoupí (ty bych asi bouchal někde ve fabrice, což mě stejně po vojně čekalo). Taky zkušenosti, kdy se jeden musí naučit přežít i s magorama na jedný cimře a naučit se, že někdo velí a někdo podle toho maká, i když se mu to nelíbí. Jo a heslo "voják se stará, voják má", to je to, co mladí potřebují, jak prase drbání.