Díky za odpověď. Game of Thrones samozřejmě znám. Úžasný seriál. Dr. House je taky parádní a vždy jsem ho sledovával v pondělí večer a taky mi to dost chybí (přitom už to také hezkých pár let je). K těm Upířím deníkům, já jako mám pár záložních seriálů, to zas jo, ale prostě mi hrozně budou chybět ty postavy, ty vazby atp. Prostě to vědomí, že už neuvidím bratry Salvatory mě hrozně štve, mám pak pocit, jakoby "umřela" část mě, i když to zní jako hloupost, takový mám momentálně pocit a z předchozích zkušeností vím, že mě to prostě nepřestane nikdy mrzet. Teď jsem si vzpomněl na další příklad, seriál Chuck, taky mě hrozně bavil, ale ten konec mě teda naštval a štve, ale tam tedy aspoň je jakýsi příslib, že možná v budoucnu natočí film, který uzavře lépe postavy a dá nám fandům klid. Já samozřejmě chápu, že Svět nejsou seriály a nemůžu srovnávat seriály se skutečnými problémy lidstva, ale asi jsem i dá se říct "rozmazlenej", že to řeším až moc. Abych to shrnul, je mi jasné, že každý seriál by měl mít konec, což je prostě pravda, ačkoliv patřím mezi ty, kterým nevadí tuny a tuny stejného pořád dokola, jen aby viděl své oblíbené postavy. Nicméně, když už tedy konec musí nastat, mrzí mě, že často scénaristi zvolí takový ten konec, který se snaží z toho udělat něco víc, ačkoliv by podle mě 99% daleko více vyhovovalo, aby to mělo klasický happyend. Já patřím mezi ně. Prostě bych se k tomu seriálu daleko raději vracel, kdybych věděl, že tedy asi postavy žijí dál a něco dělají i když už to neuvidím, ale to se často prostě neděje a já pak mám tyhle stavy :/. Když už tomu dám ten čas a ten seriál doslova žeru, tak prostě potřebuju ten největší happyend, který jde vymyslet, abych pak neměl tak hrozný pocit, že je konec. :(. Seriály jsou v tomhle pro mě silnější než filmy. Film sice také dokáže vyvolat emoce, ale zkouknete ho během 2 hodin. Seriál sledujete většinou několik let a pak ho máte spojený i s obdobím života, ve kterém ho sledujete a to mi k tomu dodává ještě větší hloubku. Ach jo, já chci jen happyendy.