Bohužel i historie Velké Moravy se vnímá a podává černobíle. Nejsem odborník, je to jen můj koníček, ale už pěkných pár let nevěřím pohádce o hodném Rostislavovi, který pozval soluňské bratry, a zlém Svatoplukovi, který Metodějovy žáky vyhnal a připustil latinský obřad.
Ano, Rostislav Konstantina a Metoděje pozval a přijal. Jenže život raně středověkého knížete nebyl záviděníhodná idylka a ve svém rozhodování byl pod tlakem mnoha okolností, z nichž známe jen pár drobků. Jsem dalek, abych z nich dělal blbce, museli projít nějakým vzdělávacím procesem a museli umět třeba spočítat vojáky, museli mít nějakou (třebas měnící se) koncepci a cíl. Ale soudím, že sporům kněží o teologických a obřadních otázkách sotva rozuměli a muselo je otravovat, když měli o něčem takovém spolurozhodovat.
Také Svatopluk měl své dobré důvody, aby se přiklonil k latinskému kléru, což nakonec mimochodem udělali i čeští Přemyslovci.
Dušan Třeštík dokládá, že i některé Metodějovy kroky byly vůči papežské stolici ilegální.
Prostě nebyl zlý latinský Wiching a dobrý slovanský Metoděj.

Nelze samozřejmě relativizovat vše. Pevně věřím, že křesťanství bylo nesporným pokrokem, z něhož těžíme dosud. Ale i tak musíme s pochopením vzhlížet na prudké pohanské reakce. Tehdejší společnost tvořili především zemědělci. A ti se museli divit a bránit, když jim někdo chtěl brát jejich božstva zodpovědná za úrodu, bez níž by v zimě zemřeli hladem.