OT: před lety jsem četl paměti jednoho legionáře odněkud od Mnichova Hradiště. Vzpomínal, jak se protloukali skrz Rusko, po určité době i na vlastní pěst. Byl to jeden z těch, co domů dorazili až po letech lodí odněkud z Vladivostoku. Podle vlastních slov to byl - teď nevím, myslím, že švec - a mimo jiné, protože v té době ještě platilo, co Čech, to muzikant, tak ještě trumpetista. No a popisoval, jak se někde uprostřed Ruska nechal najímat na práci. A s ním i nějací další legionáři a i Rusové, prostě ti, co se tam tehdy bezprizorně potulovali.
"Co umíš?"
"No, jsem švec a umím hrát na trubku, takže trochu muzikant..."
"Muzikanta tedy nepotřebujem, ale když jsi ten švec, uměl bys taky opravovat postroje na koně? Botky na opravy by se možná taky našly."
"Snad jo, to bych zkusit mohl, mělo by to být podobné."
"Tak dobře, beru tě." a obrací se na dalšího příchozího, Rusa: "No a co umíš ty?"
"Všechno umím."
"Všechno? Umíš orat?"
"Ano."
"Takže umíš všechno ze zemědělství? A co okovat koně, to bys taky uměl?"
"Samozřejmě, všechno to umím."
"Možná bych potřeboval i bednáře..."
"To taky umím."
"Potřeboval bych ještě zedníka a pokrývače, to bys taky uměl?"
"Ano, samozřejmě, to taky umím."
"Tak fajn, toho ševce tedy beru, ale ty si jdi sehnat místo někde jinde."
...
A legionář se ptá: "Proč jste ho taky nevzal? Vždyť by se hodil na všechno..Uměl hodně věcí."
"No to víš, že jo, tihle jsou takoví všichni. Všechno umí, všemu rozumí, ale ničemu pořádně. Neumí vůbec nic. Jen ať táhne dál."

To muselo být někdy v roce 1918+...