Ony jsou ty zvířecí interakce vůbec zajímavé. Když mě bylo asi tak dvanáct (takže z toho pochopitelně nemám žádný záznam, ani fotky), měli jsme doma kočku, psa (fena čuvače) a - papoušky růžohrdlé. Růžohrdláci jsou neskutečná sběř. Kočka normálně byla venku, do domu docházela. Stejně tak pes. Papoušci bydleli doma v kleci, pravidelně jsme je pouštěli po domě. (Já bych něco takového doma už nepřipustil, ptactvo imho do bytu/domu nepatří.)
Člověk by řekl, že si pes, natož kočka s papouchem poradí na dvě skousnutí. Růžohrdláci nejsou moc velcí, o trochu větší, než andulky.
Jenže obývák byl v hájemství papoušků a kočka se psem byli návštěvou. Takže poměrně běžná situace byla, kdy uprostřed obýváku na podlaze jeden papoušek nadával do dvou směrů. V jednom směru seděla schlíplá kočka, v druhém ležel schlíplý pes. Nakonec to oba čtyřnožci zabalili a šli ven, papoušek se po tomto vítězství (nejednom) ještě chvíli procházel po podlaze.
Pravidla moštárny porušila až neznalá sousedovic kočka, která byla u nás návštěvou a papoucha zamordovala na jeho první nápěv...